Na Vltavu o víkendu opět vyplul dřevěný vor
Ani blížící se bouřka a déšť v zádech o víkendu neodradily třicítku zvědavců, aby si vyzkoušeli, jak po Vltavě kdysi voraři plavili dříví.
Neobvyklou podívanou pro ně připravili členové spolku Vltavan z Purkarce na Českobudějovicku, kteří si v polovině srpna připomenou 100. výročí jeho založení. Akci sledovalo asi 200 diváků, kteří neprodyšně obklopili most přes Vltavu v Hluboké nad Vltavou, odkud vzpomínková trasa startovala. Ti nejodvážnější se v doprovodu desítky mužů, oblečených do tradičních vorařských oděvů z počátku minulého století, vydali na cestu dlouhou asi 15 kilometrů.
Osmdesátimetrový vor složený z asi 70 opracovaných kmenů zjevně neměl problém takový náklad uvézt. František Nedbal ze spolku Vltavan však upozornil, že lidé nebyli ti hlavní, koho vory ze Šumavy vozily. "Lidi to nevozilo, vozilo se především ještě další palivové dříví, sůl, ryby a podobně," řekl ČTK Nedbal. Osmdesátimetrový kolos byl podle něj kdysi průměrným vorem; na Vltavě se totiž plavily vory dlouhé až 180 metrů. "To všechno záleželo na stavu vody a koryta, co se dalo plavit," vzpomíná Nedbal.
Vory putovaly z Vyššího Brodu na Českokrumlovsku až do Prahy - Podskalí. Většinou šlo o stavební dříví, ale některé vory se znovu převazovaly a po Vltavě a Labi plavily třeba do Hamburku. Stavba voru trvala zkušené partě vorařů kolem čtyř dní a plavba z Purkarce do Prahy přibližně stejnou dobu v závislosti na stavu vody. Dnešní vzpomínková plavba z Hluboké do Purkarce byla o něco rychlejší, protože vor za sebou táhla motorová loď.
ČTK