Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Opuštěnou lodí teď sice ledabyle pohazují přílivové vlny na řece Šatt al-Arab u jihoiráckého města Basra, plavidlo se však stále jako by zázrakem drží nad vodou.

Místní svědkové napočítali, že v průběhu dvoutýdenního obléhání druhého největšího iráckého města loď zasáhlo 16 různých bomb a střel vypálených ze vzduchu i ze země. Ale ať se koaliční vojáci snažili jakkoli, potopit ji se jim nepodařilo. Když byla přes 110 metrů dlouhá a více než 7000 tun těžká loď v roce 1982 spuštěna na vodu, šlo o jednu z největších a nejpůsobivějších soukromých jacht na světě. Se svými osmi palubami vypadala spíš jako elegantní trajekt a dlouhou dobu byla největším plavidlem iráckého námořnictva, ačkoli neměla žádné vojenské využití.

Dnes o jejím vlastníkovi svědčí jen její jméno stále dobře viditelné na zádi a irácká vlajka vyvěšená z ohnutého stěžně. Je snad ironií osudu, že Saddám Husajn svou milovanou loď pokřtil Al-Mansúr, což v arabštině znamená vítěz. Přesvědčili jsme místní rybáře v malé plachetnici, aby nás k ní včera (v pátek) vzali, říká reportér Tom Newton Dunn, který pracuje pro list Daily Mirror. Novináři našli celou střední část plavidla zničenou obrovskou bombou. Dříve tam bylo situováno prosklené atrium, kde mohlo večeřet až 200 hostů. Kromě něj mělo plavidlo jen pět prostorných luxusních kajut pro iráckého diktátora a jeho rodinu. Ze Saddámova pokoje vedla soukromá úniková cesta pod vodu k ponorce.

Série požárů po výbuších zanechala většinu méně zničených částí plavidla pokrytou silnou vrstvou černých sazí. Ty se usadily na dříve naleštěných mahagonových zábradlích i v koupelně ve stylu nóbl arabského hotelu. V jedné z místností ležely na hromadě popadané židle se sametovým čalouněním, na nichž skončily zbytky pingpongového stolu. Za posledními dveřmi, které se podařilo otevřít z chodby nakloněné střední paluby, objevili reportéři pozůstatky velkého operačního sálu. Moderní chirurgické nástroje, krabičky s léky a gumové rukavice byly roztroušeny kolem černého koženého operačního stolu.

Zatímco řadoví Iráčané trpěli od války v Zálivu v roce 1991 nedostatkem lékařského materiálu, vybavení na palubě Saddámovy lodi se zdálo být neužívané po mnoho let. Na jachtě bylo trvale zaměstnáno 120 členů vojenské posádky vybraných z řad Saddámových osobních strážců. Ti nastupovali na 24hodinové směny v případě, že se irácký vůdce rozhodl plavidlo navštívit. Saddám svou lásku k Al-Mansúru prokázal pět dní před zahájením války. I přes všechny naléhavé válečné přípravy nařídil totiž přesunout jachtu z jejího běžného kotviště v jihoiráckém přístavu Umm Kasr do vnitrozemské Basry ve snaze lépe ji ochránit. Marně.