Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Nad námi to burácelo v šedých zpěněných pokosech. Naše loď Universitas se hrozivě kymácela....

Hans Hass, Lidé a žraloci, 1949


?Ale cholerně mocny viatr? prohlásil polský kapitán při pohledu na přístroje naší jachty při společenské návštěvě. V tuto chvíli kotvíme v přístavu Merikha na ostrově Kithonos v Kykladském archipelagu. Nezbylo než přitakat, neboť 40 uzlů je docela dost. V nárazech to bylo ještě víc a to jsme stáli v relativně dobře chráněném přístavu. Elegantní Sun Odyssey 43 byla vyvázána všemi lany, které jsme měli. Kotva naštěstí dobře drží díky prozíravě vypuštěnému kotevnímu řetězu téměř v celé délce. Přesto jsme s neklidem pozorovali okolní zmítající se lodi, kde se posádky snažily dodatečně vylepšit vyvázání. Meltemi vycenil zuby v celé síle a kdo nebyl připraven, byl po zásluze potrestán.

Ohled na část posádky nás přiměl zůstat celý den v přístavu, který na první pohled nenabízel žádné velké atrakce. Kdo však poznal řecké ostrovy blíže ví, že postačí krátký výlet do vnitrozemí a ocitnete se v jiném světě. Kithonos nepatří k turisticky atraktivním ostrovům a právě proto zde najdete původní nádheru staré Chóry s bílými domky, modrými okenicemi a pestrými květinami. Posezení v taverně a pozorování života okolo je jako film z historie.
Navtex se po dvou dnech probudil a vychrlil na nás zprávy, které jenom retrospektivně potvrzovaly to, co jsme viděli na vlastní oči. Zajímavosti našeho přístroje byla zvláštnost, že za skvělého počasí poskytoval informace několikrát denně. Že se blíží výrazné zhoršení počasí nám sdělil až dodatečně. Prognóza nebyla nijak optimistická a ona část posádky, těšící se z bezpečí přístavu, pochopila, že bude zle. A bylo. Meltemi rozfoukal nádherné vlny a držel si sílu kolem 35 uzlů stabilně a v nárazech ještě něco přidával. Složitou kombinací uvolňování lan a kotvy jsme vyrazili z přístavu a nastavili plachty. Odvážili jsme se vyrolovat jenom cíp hlavní plachty a stejně velký trojúhelníček geny. Za normálních okolností by nemohly tyto směšné plochy udělit jachtě snad žádnou rychlost. Dnes však bylo všechno jinak a 7 uzlů rychlosti na předoboční vítr vytvářelo dosti adrenalinové prostředí. Zvrhlá část posádky se radovala z každé větší vlny, která nás zalila. Ta druhá část trpěla tiše v podpalubí. Počáteční respekt se mění v nadšení a jachta nádherně zdolává moře rozvlněné na stupeň 7-8. Tak to tvrdil Navtex. Zkušenosti ze školních plaveb v Atlantiku a Severního moře se najednou hodí i v letním Středomoří. Žluťáky jsou nepostradatelné a hodí se i brýle proti vodní tříšti. Jsme na moři široko daleko jedinou plachetnicí a velké trajektové lodi se snaží plížit v závětří ostrovů se snahou nalézt co nejklidnější podmínky pro plavbu. Trasou do Athén míjíme ostrovy, které jsme před čtrnácti dny míjeli v opačném směru za zcela jiných podmínek. A vzpomínáme jak plavba začala.
Kulantní společnost ?Jachting Zindulka? nám zprostředkovala charter u řecké společnosti Cross Eagle s domovským přístavem v maríně Kalamaki v Athénach. Překvapení první. Skvěle připravená loď, ochotní lidé a hladký průběh přejímky. Překvapení druhé. Dodávka nápojů a potravin přímo na loď byla perfektní a za přiměřenou cenu. Využili jsme nabídky našeho, již tradičního zprostředkovatele, na komplexní služby a nelitovali jsme. Naopak litovaly všechny okolní posádky, protože v Řecku se v sobotu odpoledne nepracuje, a proto taky nic nenakoupíš. A v neděli taky ne. Smutní Holanďané si přišli půjčit aspoň čaj. Jsme hrdí jací jsme pašáci a vyplouváme. Studená sprcha přijde hned při výjezdu z přístavu. Motorový člun řecké coastquard nás nekompromisně stíhá a vytýká rychlost vyšší než dva uzle při výjezdu z přístavu. Vychrlí na nás nějaké instrukce a žene se k jiné lodi. Nasazujeme plánovaný kurz a vzápětí máme člun coastguardu na krku znovu. Zvýšeným hlasem opakuje instrukce a zakazuje nám plout kurzem, který by se nám hodil. Nařizuje nám plavbu k majákové lodi a potom v systému rozdělené plavby spolu s obřími plavidly, které vyplouvají z Pirea. Pokorně se podřídíme a opakujeme si v duchu Colreg. Připadá nám divné, proč jsou na nás tak zlí. Vysvětlení se nám dostane za chvíli. Probíhá zde cvičení spojených námořních sil NATO a siluety válečných lodí v našem původně plánovaném kurzu jsou vysvětlením, proč tam nemůžeme.

Začátek plavby ? Suonion

První večer na mysu Suonion s velkolepým pohledem na siluety Poseidonova chrámu ve večerním slunci je prvním dárkem na naší plavbě. Nádherné kotvení v zátoce přímo pod chrámem. Další dny následují jeden ostrov za druhým. Sérifos, Milos, Ios, Santorini.

Sérifos

První z ostrovů naší plavby vypadá z dálky celkem všedně, to jest skalnatě. Nabízí však ke kotvení pěkný přístav v zátoce Livádí. Přístavní městečko je skvělou příležitost doplnit zásoby v supermarketech. Kotvení pohodlné systémem kotva a vyvázání zádí k molu. Přístavní dědek rozvíjí hadici s pitnou vodou a postupně uspokojí všechny kotvící lodě. Poplatek za vodu nepodstatný, jinak kotvení zdarma. Na kopci nad přístavem je typická ostrovní Chóra ke které vede klikatá silnice. Vzdáváme pokus o dobytí vrcholu pěší chůzí. K našemu překvapení nám zastavuje místní autobus a za malý poplatek nás vyveze na horu. Šplháme po schodech na samý vrcholek s kostelíkem. Odměnou jsou úchvatné pohledy na všechny strany. Marně přemýšlíme, jak dokážou lité žít na tak strmém vrcholu, kde berou vodu a jak dopravují materiál a potraviny. Ostrovní Řekové mají určitě tvrdý kořínek. Historie je drsně proškolila. Proto je taky každé ostrovní město vlastně pevností. Procházka městem nabízí mnoho otázek k přemýšlení. Jedna z klíčových je o tom, jak harmonicky dokázaly generace lidí žít na velmi chudém ostrově a jak se staré tradice mění postupně a nezadržitelně v globální konzumní styl.

Mílos

Ostrov Mílos je svým charakterem typickým zbytkem vulkánu, kdy moře proniklo do kráteru a vytvořilo impozantní záliv s jedním z nejlépe chráněných přístavů ve středomoří. Přístav v městečku Adamas poskytuje pro jachty vše potřebné a je obsluhován pro změnu nikoliv dědkem, ale playboyem. Naštěstí inteligentním, takže připojení vody a elektřiny je bezkolizní. Za zmínku stojí způsob prodeje pohonných hmot shodný ve všech řeckých přístavech. Na molo prostě přijede malá cisterna a přímo do lodi vám vydá palivo. Ceny nejsou nijak zvlášť přemrštěné a je to pohodlné. Cisterna se dá přivolat telefonem jehož číslo je inzerováno na molu, nebo prostě okouněním v podvečer, kdy obsluha pochopí, že něco chcete a spolehlivě se vás přijde zeptat. Angličtina je ověřeným dorozumívacím jazykem. Množství taveren a barů dává tušit přítomnost síly turistů, kteří večer vyráží za zábavou. Dostatek obchodů činí toto místo vítanou základnou pro doplnění zásob. Koupel v zálivu nepatří k nejlepším zážitkům. Kolega Dalibor padnul do vody z mola z naprosto z neznámých příčin. Po pádu se nejdříve vynořila ruka s mobilním telefonem potom druhá s peněženkou a kreditkami. Okolní posádky zahajovaly záchrannou internacionální akci, ale i Dalibor se vynořil v zásadě bez úhony. Telefon a kreditní karty putovaly do sladké vody. Kreditky fungovaly ještě ten večer a telefon se rozchodil za pár dní. Poučení bylo jasné. Nekoupat se v přístavu. Nesvědčí to tělu a telefonu.

Íos

Postihlo nás bezvětří takže motorujeme a občas se koupeme na širém moři. K večeru vplouváme do úzké zátoky s přístavem Órmos Íu. Kotvení bezproblémové, bezplatné a k dispozici je voda, množství obchodů, taveren a barů. Nádherná Chóra městečka Íos září bílými kykladskými domky s typickými modrými doplňky. Zde údajně našel místo k věčnému rozjímání Homér při cestě z Kréty. Procházíme strmé uličky a schody směrem k vrcholu. Každé zákoutí nabízí úchvatné scény. Ty velkorysé nabízejí pohledy na krajinu a moře, ty intimní na dvorky a součást běžného života. Stará část je nádherně zachovalá. Panoráma je dotvořeno dvanácti typickými větrnými mlýny. Sběratel kýčovitých fotografií tu musí kvíkat blahem. Okolí přístavu je pod silným vlivem turistické komerce.

Potvrzujeme si zlaté pravidlo všech turistických oblastí ? kde vstoupí noha organizovaného turisty, tam končí romantika. Plujeme dál do centra kykladské turistiky.

Santorini

Ostrov Santorini je perlou nabídky všech cestovních kanceláří pro tuto oblast. Romantik však zděšeně prchá z míst přeplněných luxusními bary, obchody se suvenýry a davem fotografujících turistů. Jachtař samozřejmě nemůže tento ostrov minout a musí se smířit s faktem, že se v nejatraktivnější části přímo pod skalní stěnou s městem Thírou nedá kotvit ani vyvázat. Množství turistických a převozních lodí to prostě vylučuje. Kotva nepřichází v úvahu, protože hloubkoměr ukazuje přes 60 m. Doporučení v pilotu Roda Heikella zakotvit naproti na malém lávovém ostrůvku Nea Kameni se ukázalo být jako nepoužitelné. Vhodná místa byla zablokována místními provozovateli turistických lodí, kteří systémem lan a bójí využili každé místečko vhodné k vyvázání ke břehu. Kotvu jsme se neodvážili použít při pohledu na změť lávových balvanů, která pokračovala strmě pod hladinu. Jakoby říkaly ?zkus kotvu a už ji neuvidíš?. Řekové na ostrovech jsou velmi přátelští a místní podmínky je vytvarovaly k soudržnosti a pomoci v těžkých podmínkách života na ostrovech. Využíváme rady jednoho z místních turistických převozníků a vyplouváme za soumraku z monumentálního temného kráteru do maríny Vilkadha na vnější straně kráteru. Pojem marína je v Řecku něco trochu jiného než jinde. Je to prostě malý přístav, kde většinu prostoru zabírají rybáři a turistické lodě. Nepotrpí si zde na luxus, ale dá se tu spolehlivě přečkat noc a nabrat voda. Vyvazujeme se bokem k charterové plachetnici s německou posádkou. Láhev vychlazeného řeckého bílého vína z našich bohatých zásob je zjevně potěšila a přiřadila nás někde k tolerovaným evropským národům.
Místní autobusová linka nás veze do Thíry spatřit na vlastní oči tento zázrak lidské úpornosti přežít na sopečné stěně. Z pohledu čistě technického je to opravdu úchvatné. Vystavět v téměř kolmé sopečné stěně hotely s bazény, nádherné terasy s bary a tavernami a proložit to neopakovatelnou atmosférou, to opravdu zaujme. Jenom ti turisté. Ti překryjí všechnu nádheru globální pokrývkou a ubírají mocně z výsledného dojmu. Chápeme však, že jenom z lávového kamení se nedá žít. Taxi nás veze za rozumnou cenu zpět do maríny a tady vidíme plně kontrast mezi bohatým turistickým centrem a běžným životem na ostrově. Rozhodně to nevypadá na jednoduchý život, když vidíme ráno skromné úlovky rybářů po celonočním lovu do sítě a vrší. Vrše jsou zde běžně v hloubkách 60 až 80 metrů. Množství a délka šňůr na každé rybářské lodi vzbuzuje respekt před těmi, kteří každodenně hledají své živobytí na moři. Zde je málo místa pro romantiky.

Iraklia

Uvolňujeme lana a vyplouváme do východní části Kyklad. Je to součást taktiky naší plavby - trochu si nastoupat na Meltemi, aby nás později snáze pustil zpět Athén. Cílem je ostrov Iraklia s malým přístavem Áyios Yeóryios. V kontrastu s rušnou Thírou je Áyios Yeóryios
úplným opakem. Tři jachty v přístavu a pár rybářských člunů. Kostelík a typická bělomodrá architektura. Před tavernou sedí místní staříci. Dívají se na nás jakoby s výčitkou. Zdravíme kalispéra ? dobrý večer. Odpovídají stejnými slovy ale je cítit někde v podvědomí, že jsme cizinci, kteří vstupují do kruhů určených vyvoleným. Staříci čekají na Řeka Zorbu. Žádná auta, minimum techniky, zato nádherná atmosféra a milióny hvězd na obloze. Ráno je však pragmatičtější. Shluk lidí na molu a příjezd policisty na mopedu jasně signalizuje, že se něco bude dít. Hluboký tón lodní sirény dává tušit, že přijíždí větší kalibr než by příslušelo tomuto minipřístavu. Za skalami se objevuje velký trajekt a policista nám dává radu, abychom si dobře drželi loď, že to někdy dělá vlny při přistávání a odjezdu trajektu. Nemluvil do větru. Přistávací manévr trajektu této velikosti je docela impozantní podívaná. Nesmíte však při tom zachraňovat loď, která se zmítá na lanech jako v proudu bouřlivého veletoku. Ospalé městečko se rázem probouzí do krátké intenzívní fáze života. Policista vytahuje dvě obří razítka a provede spolu s členem posádky trajektu úřední úkon.Trajekt vyvrhne náklad a cestující, jeho tlama pozře vše co čekalo na molu, nový veletok a boj s lany. A najednou ticho a klid jako předtím. Jasné poučení. Nevyvazuj loď tam, kde může přijet trajekt. V tomto přístavu to však jinak nejde.

Náxos

Po opadnutí adrenalinu opouštíme Iraklios a přes obavy z turistů plujeme na Náxos. Náxos, největší a krajinářsky nejpůsobivější ostrov Kyklad je od severu k jihu prostoupen mohutným horským pásmem. Ostrov je všeobecně považován za kultovní místo boha plodnosti, vína a veselí Dionýsa. Podle řecké mytologie zde proradný athénský princ Théseus opustil krétskou princeznu Ariadné, která mu pomohla zabít Minótaura a uniknout mu z labyrintu v Knóssu. Mnoho dalších historických událostí, pověstné mramorové lomy a další zvěsti jsou dostatečnou referencí pro návštěvu tohoto ostrova. Po vcelku klidné plavbě vplouváme průlivem mezi ostrovy Páros a Naxos do stejnojmenného hlavního města Náxos. Při plavbě od jihu dbejte důsledně pokynů pilota. Zubaté útesy přehrazují přímou trasu k přístavu, nejsou značeny plavebními znaky a jsou vidět na poslední chvíli. Přístav pro jachty skýtá vše co je potřebné. Objevuje se přístavní dědek a připojuje elektřinu a vodu. Poplatek je symbolický a putuje do kapsy dědka. Do města je to pár kroků.

Slavná mramorová brána Portára na skalnatém ostrůvku Palatia nesmí při západu slunce uniknout naším fotoaparátům. Uprostřed vlastního přístavu je malinký ostrůvek s typickým kostelíkem. Kontrast robusních obrysů lodí a křehká krása drobné řecké architektury působí emotivně. Však dost romantiky, vstupujeme do rušného centra a procházíme úzké uličky staré Chóry. Nádhera. Krásné krámky, skrytý trh v úzkých uličkách, útulné kavárny a taverny. Z historické budovy slyšíme část koncertu řecké lidové hudby a tak je iluze dokonalá. Další hudební zážitek nás čekal přímo na hlavní korzu na nábřeží. Na pódium se vynořili muzikanti se zpěvačkou a spustili. Řecká hudba je pro ucho středoevropana atypická, jak téměř tureckou melodií, tak pochopitelně i textem. Ale z doslechu víme, že všechny řecké písně jsou, jak je to u středomořských národů zvykem, o lásce. Posezení v taverně nás natolik zaujalo, že se rozhodujeme strávit zde i ráno a snídani. Nečeká nás dlouhý úsek plavby a tak proč neužít pravého ostrovního rána a pozorování ruchu v přístavu a na nábřeží. Náš přítel Jirka Zindulka tvrdí, že nejlepší je hospoda, ze které vidíš na svou jachtu. Tato splňuje jeho podmínku dokonale. Je třeba se učit u zkušených.


Délos, Mykónos

V naprosté pohodě vyplouváme k dalšímu cíli na posvátném ostrově Délos. Přestože to je jeden z nejmenších Kykladských ostrovů, měl Délos pro staré Řecko nesmírný význam. Staří Řekové totiž věřili, že se zde narodil bůh Apollón a jeho sestra Artemis. Archeologicky je to jedna z nejvýznamnějších lokalit v Řecku. V očekávání návštěvy skvělých míst plujeme zpočátku na motor a potom nás svěží větřík vybízí k vytažení plných plachet. Vítr sice vane přímo od místa kde chceme doplout, ale míníme, že troška sportovního křižování nás příjemně rozptýlí a zážitek bude ještě mocnější. V jednu chvíli se začalo zdát, že to Poseidon začíná trochu přehánět. Lodě, které s námi společně křižují, refují. Pamětlivi pravidla ?refuj hned, když si myslíš, že je to třeba a nečekej? refujeme a za chviličku podruhé. Je tu Meltemi v plné parádě. Podle Murphyho zákonů vane přesně proti našemu kursu. Zvedají se vlny a začínají se přelévat přes palubu. Blíží se večer a naděje na návštěvu Délosu se rozplývají. Volíme náhradní variantu kotvení v zátoce Ornos na ostrově Mykónos. Čteme průvodce Beadeker a základní informace o ostrově. ? Je oblíben především pro své nádherné pláže a s nimi související infrastrukturu. V poslední době sem často zajíždějí různí umělci, hvězdy showbyznysu, výstřední bohémové a exhibicionisté, homosexuálové a snobové všeho druhu a příslušníci světového ?žita? vůbec? ( Baedeker, Řecké ostrovy, str.206). Zkuste odolat takové nabídce. Bylo rozhodnuto, jedeme tam. Jenže byl tu také Meltemi, který se neustále rozvíjel a křižování nevedlo k cíli. Vzhledem k blížícímu se večeru zapínáme motor a nabíráme přímý kurz do zátoky Ornos. Rychloměr ukazuje slušnou rychlost kolem 7 uzlů a tak je kotvení plánováno maximálně za hodinku. Jsou činěny přípravy k vaření večeře a všeobecně se těšíme na klid. Kontrolní pohled na GPS však signalizuje podivnou skutečnost. Naše rychlost oproti dnu je prakticky nula. Motor nás neutáhne proti Meltemi a proudu ani na plné otáčky. Vidina brzké večeře mizí a volíme variantu křižování proti větru na motor a s cípem hlavní plachty. Tuto potupnou metodu jsme praktikovali až do vzdálenosti 1 NM od pobřeží, kde Meltemi ?lehnul? a jachta vyrazila k vybranému místu kotvení. V zátoce se vyhřívali příslušníci ?světového žita? na plážích a netušili, že pár mil od nich je na moři dosti krušno. Větší počet jachet a megajachet kotvících v zátoce nás utvrdil ve správnosti volby a úkrytu na noc.

Síros

Ráno bylo nádherné a ze zátoky vidíme typické hřebínky na vlnách na otevřeném moři. Vzdáváme se naděje na návštěvu posvátného ostrova Déĺos, kde není chráněné kotviště a plujeme na ostrov Síros, který vypadá nadějněji z pohledu chráněného kotvení. Kurz je takový, že máme Meltemi ze zadoboku a to umožňuje plavbu na plné plachty a za skvělých podmínek. Loď nádherně klouže po vlnách a snadno dosahujeme trvalé rychlosti 8 uzlů. Posádka vylepšuje trimování plachet a kormidlování je snadné. Delfíni! Výkřik kteréhosi z členů posádky zvedá všechny na nohy a je na co se dívat. Vzrostlí delfíni surfují po vlnách a předvádějí svou rychlost. Předhánějí loď a zase se vracejí. Řádí před přídí, podplouvají loď a vytvářejí formace po dvou, třech nebo čtyřech. Zřetelně slyšíme jejich pištění. Poprvé v životě se díváme delfínům z očí do očí, když plavou několik desítek centimetrů od boku lodi a vidíme na nich každý detail. Je vidět, že je baví rychlá plavba a předvádějí se jako nějaká organizovaná show. Když se přiblížíme k ostrovu Síros, delfíni nás opouštějí. Vplouváme do přístavu Finikos, který vypadá na první pohled jinak než tradiční staré přístavy. Přichází Harbour Master a předkládá dvojmo formulář o dvou stranách. Vyplnit, přinést do kanceláře a zaplatit. Tak zní stručná instrukce. Říkáme si, že iluze o nízkých poplatcích mizí a chystáme peníze. Poctivě vyplňujeme formulář, seznam posádky, bereme doklady, peníze a jdeme do kanceláře šéfa přístavu. Vlídné přijetí, informační brožura a dotaz co potřebuje pro své pohodlí nás trochu mate. Šéf se rozvykládal o krátké historii přístavu, jehož stavbu financovala Evropská Unie, jako pomoc rozvoji ostrova. Proklel temnými kletbami v řeckém jazyce všechny bruselské úředníky, převzal vyplněný formulář a zinkasoval 3,80 EUR za stání, elektriku a vodu. Formulář je pro evropské statistiky a jeho vyplňování maří šťastné chvíle jeho života. Ostrov nenabízí žádné antické památky ani jiné výrazné zajímavosti. Turisté jej navštěvují prozatím minimálně. Typické taverny, slušně zásobené obchody a technický servis v přístavu jej určitě zařazují mezi jachtaři navštěvovaná místa pro odpočinek a doplnění zásob. Pro fandy vojenského námořnictva je v druhé části přístavu možno pozorovat malou základnu řeckého námořnictva. Ráno, když vyplouváme, pozorujeme výjezd jednoho z plavidel. Nebudí valný dojem a spíš při srovnání připomíná naše stařičké armádní Praga V3S. Stejně kouří, stejně rachotí a vypadá stejně archaicky.

Kithonos

Po výjezdu z chráněného přístavu nás opět uchopí Meltemi a tentokrát na boční vítr na žene do přístavu Merikha. Přístav je nadějí na klidnou noc, neboť pilot informuje o jeho bezpečném krytí když duje Meltemi. Ale o tom je již zmínka na samém počátku naší reportáže.

Vzpomenete si na nudné hodiny dějepisu? Překonejte počáteční odpor, zalistujte starými učebnicemi a Homérovou Odysseou, využijte dlouhé zimní večery k teoretické přípravě, v létě vyražte do Kykladského souostroví a pochopíte, proč Odysseus putoval 10 let od ostrova k ostrovu a proč se v řecké mytologii objevuje tolik bohů, bohyní, nymf, obrů, příšer a héroů.