Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Šmídová prožila den a půl nekonečného čekání. V pátek absolvovala třída Evropa desátou rozjížďku a finále bylo v plánu až v neděli odpoledne. "Byly to hrozné nervy a teď je to úžasná úleva," řekla Lenka. Seděla doma, protože lístky na velodrom nesehnala. "Neměla jsem do čeho píchnout a pořád jsem jenom myslela na to, co se nakonec stane," sžírala se Šmídová. Čekání pokračovalo i na Jónském moři, jelikož foukalo slabě a od půl jedné do čtyř se čekalo na start. "Říkala jsem si, že to už nepustí," napadalo Šmídovou, že bude mít stříbro v kapse bez strachu. "Spíš jsem ale počítala, že to pustí klidně pět minut před koncem," řekla. Měla skoro na minutu pravdu, závod začal šest minut před vypršením limitu. Pořád se musela nutit ke koncentraci, aby byla kdykoliv připravena vyrazit. Dívala se, kde se objevuje vítr a plánovala, kam a kterým směrem pojede. Třikrát před Evropou odstartovala třída Laser a to byl pro Češku pokyn zahájit startovní proceduru. "Začala jsem jezdit, asi desetkrát za sebou jsem udělala rituální kolečko," vyprávěla. O stříbro se musela strachovat, útočit na ni mohla nakonec bronzová Dánka Signe Livbjergová i čtvrtá Australanka Sarah Blancková. Měla přesně spočítáno, jak musí dojet. Tabulku, kterou vypracoval její americký přítel Mark Mendelblatt, si vylepila do lodi. "Věděla jsem, co v jaké situaci udělat," řekla. Obávala se, že se na ni Dánka, nebo Australanka pověsí a pokusí se ji donutit dojet poslední. Pokud to jachtařka umí, vyžene soupeřku do strany, bere jí vítr, čímž se závodnice propadá ve startovním poli. "To by mě stálo stříbro i bronz," věděla Šmídová. Ale Livbjergová si takto hlídala Blanckovou. Hned na první bójce málem došlo ke kolizi s vítěznou Siren Sundbyovou. Norka připravila sporným protestem v šesté jízdě Češce jednu diskvalifikaci, a proto Šmídová hned na soupeřku křikla, jestli nebude protestovat. "Abych případně mohla dělat otočky, ale ujistila mě, že nikoliv," uvedla Šmídová. Dlouho se snažila rozhodnutí komise z šesté jízdy zvrátit, ale slibovaný videozáznam od novozélandské televize nakonec neexistoval.

Na olympiádu už se dávno nejezdí jenom kvůli účasti, ale pro medaile, které zajišťují živobytí. Podle toho se bojuje i na vodě, ač se může zdát, že je jachting férovým sportem. Závodnice se proto často po dnu na moři ocitly před jury, která řešila jejich rozmíšky. "Naučila jsem se spoustu nových věcí," neznechutilo to Šmídovou. Snažila se naopak z toho něco vzít. "Když jde do tuhého, tak se tady bojuje všemi prostředky, a někdo i nekalými," konstatovala. Ještě na moři se potkala s přítelem Mendelblattem, který soutěžil ve třídě Laser. "Jestli chceš být v televizi, tak mi dej pusu," nabídla mu Šmídová, ale prý dostala košem. "Strašně mi pogratuloval a pak odjel na břeh," řekla jachtařka. Nezlobila se na něj, protože i on byl favoritem, ale nedařilo se mu a skončil až osmý. Za stříbrnou medaili získá Šmídová od Českého olympijského výboru odměnu ve výši půl milionu korun. O tom neměla ponětí, alespoň se tak tvářila. "To jsem nevěděla. Ty bláho! A kolik bylo za vítězství? Milion? To jsem se mohla víc snažit," vtipkovala a po vyhlášení se chystala na pivo do českého olympijského domu.

Koncem září možná pojede mistrovství republiky kajutových lodí a pak se chystá na dovolenou. Nebude u moře, ale u vody rozhodně ano. "Pojedeme s Markem do Oregonu, má tam chatu u řeky, kde se perfektně surfuje. Je tam super vítr," těšila se Šmídová. Do zástupu gratulantů se přidal i prezident Václav Klaus, který už dopoledne zaslal blahopřání rovněž stříbrné párové čtyřce. "Pátou medaili pro naši výpravu jste vybojovala nejen díky skvělému výkonu na trati, ale překonala jste také všechny nesnáze, které Váš start provázely. Kov nejcennější Vám unikl jen o vlásek. Jsme na Vás všichni velmi pyšní," napsal Šmídové.