Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Kdykoliv pluji v této části Baltu, zastavím se tady. Malý skalnatý ostrov s asi 40 obyvateli. Od majáku to máš na všechny strany k moři maximálně 100 kroků. Ale opravdu to stojí zato. Když jsme sem připlouvali, foukalo asi 5Bf šikmo do přístavu. Bylo to tak na hraně, aby se na plachty dalo vykřižovat ven. Ale risknul jsem to a přistál jsem tady. Posádce se samozřejmě ostrov moc líbil. Zvláště teď na konci října je divoký a takový jako by už dopředu uzavřený sám do sebe a odmítající všechny návštěvníky, které až do května neuvidí. Teď tu stojím na vnějším vlnolamu a dívám se do běsnících vln, valících se na přístav. Fouká přímo proti vjezdu asi 5Bf. Moc se mi do toho nechce, ale na druhou stranu nemáme moc na výběr. Je středa večer a do soboty musíme být ve Štětíně, odkud kamarád odváží naši 8m dlouhou plachetnici do Čech. Kdyby nám alespoň fungoval motor, ale ten už má své funkční období za sebou a rozhodně nechce přetahovat.

Rozhodl jsem se. Vyplouváme! Dávám instrukce posádce. Nikdo nesmí udělat chybu, nebo se v tomto úzkém výjezdu ještě potopíme. Naše plachetnice jménem ?ŠÁRKA? stojí přivázaná bokem k prázdnému molu. Taháme hlavní plachtu se 2 refy a kosatku, odvazujeme ?ŠÁRKU? od mola a dva kluci z posádky tlačí loď od mola a směrem vpřed proti větru, aby trochu nabrala rychlost a snadněji začala reagovat na kormidlo. Plachty nabírají vítr a ?ŠÁRKA? rychlost. Přitahujeme hlavní plachtu vší silou na střed a ještě před prvním obratem v úzkém kanále se v silném větru utrhl šekl držící otěž hlavní plachty a ráhno vystřelilo do výšky. Jen tak tak stíhám udělat réčko (obrat proti větru), hulákám na posádku povely a trochu neštrně rychle přistávám bokem k molu, od kterého jsme před pár vteřinami vypluli. Přivazujeme loď, sundáváme plachty a dáváme se do opravy otěžového vozíku. Během půl hodiny máme vozík opravený a připravujeme loď na další pokus o vyplutí. Už se setmělo. Je nás na lodi 5. Každému říkám přesně, co bude dělat. Teď trochu změníme strategii. Vytáhneme ?ŠÁRKU? až do bazénu u vjezdového mola. Postavíme ji bokem na vítr, vytáhneme plachty, odvážeme ji a na jeden obrat by se nám mělo podařit vyplout ven. Každý ví co má dělat a tak začínáme. Plachty nahoru, povolit vyvazovací lana a pozor, ať na jejich konci není uzel. Lana povolena, ?ŠÁRKA? nabírá vítr a rozjíždí se. Lana na palubu. A teď vidím že je zle. Tomáš stahuje přední lano a to se zarazilo ve vázacím oku na molu. ?ŠÁRKA? už nabrala docela slušnou rychlost, když v tom ji zastaví přední vázací lano, strhne ji příď a ?ŠÁRKA? plnou rychlostí narazí přídí do betonového mola. V poslední chvíli vypouštím hlavní plachtu, aby nás alespoň vítr netlačil. Ale moc jsem tomu nezabránil. ?ŠÁRKA? se otřásla nárazem a zastavila. Vyskakujeme na břeh a rychle ji přivazujeme. Stahujeme plachty a jdu se podívat na příď. Na to, jaká to byla rána, se zase až tak moc nestalo. Asi 30cm nad čarou ponoru se vyštípl pěkný kus klounové latě. Ale proto tam tato lať je. Do lodi neteče a je to pouze estetická záležitost.

Ještě to zkusíme jednou. Opět povely a příprava lodi. Provedeme to stejně jako předtím, akorát na konci lana nesmí být žádný uzel, který by nás hodil zpět na molo. Tomáš si to, myslím, bude pamatovat už na pořád. A já taky. Tma je už jako v pytli ale v přístavu vidět je. Plachty nahoru, lana odvázat a vyplouváme. Šárka nabírá rychlost, děláme první réčko, a dostáváme se na úroveň zeleného vjezdového majáku. Moře se otevírá a vlny se valí proti nám. Vítr hučí a těsně za majákem děláme další obrat. Otěž kosatky se nám zasekla za vant a Šárka prudce mění směr a je vržena zpět do přístavu. Teď mi opravdu zatrnulo. Stát se nám to při obratu na druhém boku, skončili jsme na kamenech vlnolamu. Urychleně opět přistáváme. Stahujeme plachty a končíme. Tři varování stačí i mně. Každý námořník je pověrčivý a já taky. Když se to ani potřetí nepovedlo, nebudu dále pokoušet štěstí. Uklízíme loď a připravujeme vše na ranní vyplutí. Jdeme spát kolem 22hod. Loď se nepokojně zmítá ve vlnách valících se do přístavu a v lanoví píská vítr svou nekončící a mně jindy tak milou písničku. Teď mi však zní dost zlověstně. Usínám a probouzím se asi ve dvě v noci. Loď se pohupuje úplně jinak. Vyskočím na palubu a vidím že vázací příďové lano se předřelo o hranu betonového mola a drží nás pouze springové příďové lano. Loď stojí kolmo na molo přídí přitisklá na molo a zádí v proudu tekoucím přístavem rychlostí kolem 3kn. Natahujeme z přídě rezervní příďové lano a pokoušíme se přitáhnout příď zpátky k molu. Asi po 20minutovém boji se nám to podaří. Přivazujeme ?Š ÁRKU? a já prohlížím prodřené lano. Je to nylonové, velmi pevné ale na předření citlivé lano. Spring, který nás zachránil je staré konopné lano. Blbě se s ním pracuje a smrdí. Ale nás zachránil. Nepředřelo se. Vše kontroluji a znovu odcházím spát. Doufám, že zbytek noci už prožijeme klidně a ráno se vítr trochu uklidní....

Článek je na pokračování