Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Těmi ho přiváděl na pokraj zuřivosti tak dlouho, až se rozhodl, že ho překvapí a popluje na ostrov, na který se tak často ptal. Možná proto, že ještě nikdy tak daleko neplul, začal ho najednou ten kousek země bez lidí přitahovat jako magnet. Znal ho pouze z mapy, nevěděl o něm nic, než rozlohu a zeměpisnou délku a šířku. Nakonec se přece jenom odhodlal a vyplul. Během plavby, kterou naplánoval na několik dní, přemýšlel o svých knihách a zdálo se, že čím déle je na moři a blíž svému ostrovu, má v hlavě jasnější a uspořádanější myšlenky. Nedovedl si vysvětlit proč, ale blížící cíl jeho plavby, jako by zjednodušoval myšlení a redukoval složitost vzájemných souvislostí, z kterých spřádal svou novou teorii o lidském řádu. A tenkrát ho poprvé napadla myšlenka o tom, jestli člověk, ve své podstatě, směřuje spíš k akci nebo ke klidu.
Byl na moři už druhý den, když se obloha zatáhla a přišla bouře. Hory vody se valily proti jeho malé lodi a vyzvedávaly ji divoce na své hřbety. Ostrov už byl nedaleko, ale bouře a vítr byly silnější než vůle a malý kousek plachty. Dlouho s vlnami a sám se sebou bojoval, až přišel ten osudný okamžik a on upadl v kajutě do bezvědomí. Když se probral, bylo po bouři a jachta se mírně houpala z jedné strany na druhou. Vylezl pomalu na palubu, aby zjistil, že ho neklidné moře zahnalo zpátky k lidem, k přístavu odkud nedávno vyplul. Byl celý potlučený a třásl se zimou, když se mu v hlavě začaly složitě a neuspořádaně honit myšlenky. Ještě dlouho si s nimi nevěděl rady, ale přesto byl přesvědčen, že na ten ostrov vypluje znovu. Obzvláště silně to cítil ve chvílích, když se procházel po molu a z dálky se k němu přibližoval jeho bláznivý synovec.