Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Nevšední zážitek z první plavby Titaniku však skončil v noci ze 14. na 15. dubna před 90 lety tragicky.
Záhadné ztroskotání "nepotopitelné" superlodi, které nepřežilo přes 1500 osob, není dodnes objasněno a stalo se legendou. Mýty a záhady přitahují pozornost a v případě katastrofy Titaniku to platí obzvlášť. Stále totiž panují rozpory kolem příčin potopení, dosud nikdo nedal jasnou odpověď na otázku, proč se jedno z nejhorších lodních neštěstí v historii stalo. Noviny po celém světě této události věnovaly pozornost hned od počátku a ani v současnosti snad není týdne, aby se v médiích o Titaniku neobjevila alespoň zmínka. Legendy bývají i zárukou zisku, takže kromě spousty popsaného papíru v odborných pojednáních i beletrii zachytilo první a zároveň poslední dobrodružství Titaniku i několik filmů či muzikál. Přímo masový zájem veřejnosti vzbudil zejména 11 Oscary ověnčený stejnojmenný film režiséra Jamese Camerona z roku 1997, který se stal největším kasovním trhákem všech dob. A to i přes četné protesty, že "překrucuje a znevažuje chování některých skutečných účastníků dramatu".

Jaká jsou tedy doložená fakta o Titaniku? Jeho stavbu, kterou si objednala společnost White Star Line, zahájila loděnice Harland & Wolff v Belfastu v roce 1909. Titanic byl spuštěn na vodu 31. května 1911. Na svou panenskou plavbu se z anglického Southamptonu do New Yorku vydal v pravé poledne 10. dubna 1912. Nalodilo se přes 2200 lidí včetně posádky (počty se různí, nejčastěji je uváděno 2228 nebo 2223 osob), cestující od luxusní první třídy až po nejlevnější třetí. Nikdo z nich nezkoumal, zda záchranné čluny pojmou všechny (kapacita byla jen 1200). Movité, kterých bylo na palubě požehnaně, ani ty nejchudší nenapadlo, že by je mohli potřebovat. Nevěřili tomu ani námořní architekti... V inkriminovaný čtvrtý den plavby bylo mrazivé jasné počasí a posádka obdržela asi šest varování před výskytem ledovců. Titanic plul velkou rychlostí 22 uzlů (přes 40 kilometrů za hodinu), což bylo pro pozdější události zřejmě rozhodující. Hlídka sice zahlédla temný předmět půl míle před lodí, těžce manévrovatelný gigant se mu ale nestačil vyhnout a pravobokem do ledovce dvacet minut před půlnocí narazil. Střet byl tak malý, že si "ťuknutí" někteří ani nevšimli. Přesto se dlouhá léta věřilo, že náraz způsobil v pravoboku trhlinu dlouhou asi 90 metrů, což následně vedlo k potopení Titaniku během pouhých dvou a půl hodiny.

Na dva kusy rozlomený vrak, ležící na mořském dně v hloubce přes 3000 metrů 640 kilometrů od pobřeží Newfoundlandu, se podařilo objevit až v roce 1985. Týmy vědců a techniků přišly na to, že po obrovské trhlině nejsou ani památky, trup byl podle jejich zjištění poničen jen velmi málo. Katastrofu tedy zřejmě zavinila velká rychlost lodi, díky níž se i malými trhlinami dostalo do šesti vodotěsných komor (maximem byly čtyři zatopené komory) obrovské množství vody, což vedlo ke zkáze. Nález vraku, který se působením bakterií postupně rozpadá, přinesl také velký byznys v podobě tisíců vylovených artefaktů, které se zachovaly v téměř dokonalém stavu. Zároveň vyvolává vzpomínky na více než 1500 obětí a kolem 700 přeživších, z nichž poslední muž Michel Navratil (slovenského původu) zemřel loni a poslední ženská pamětnice snad ještě žije ve Spojených státech.
S Titanikem spojilo osud i několik Čechů. Mezi hrdinnými námořníky parníku Carpathia, kteří trosečníky zachránili, byl i Alois Jelitík, který odešel do Ameriky v roce 1907 za prací. Možná pomohl stevardovi první třídy, dvacetiletému Rudolfu Linhartovi z Rokycan. A nebo dvěma mladým číšníkům - Josefovi Kielbasovi a jeho kamarádovi Jožkovi Koszciukovi. Či snad černému pasažérovi z kajuty 903 jménem Viktor Halva?